Záleží na každém hlasu?

Zařazeno v tématech

Typ školy: Základní vzdělávání


Pro žáky:
1. ročník - Střední školy / Gymnázia
2. ročník - Střední školy / Gymnázia
7. ročník - Základní školy
8. ročník - Základní školy
9. ročník - Základní školy

Abstrakt

Lekce přibližuje poměrný volební systém pro krajské volby a většinový volební systém pro volbu senátorů. Zároveň demonstruje, že i hlasy jednotlivců mohou být rozhodující. Lekce je použitelná i v hodině matematiky.

Lekce vznikla v reakci na články zabývající se výsledky krajských a senátních voleb v Respektu číslo 42/2012.

Pomůcky

Pracovní list, kalkulačka

Vlastní formulace cílů

Žáci popíší rozdíl mezi většinovým a poměrným volebním systémem.

Žáci zhodnotí význam aktivní účasti občanů ve volbách.

Časový rozsah
45 minut
Popis uč. jednotky

1.       Úvod – vzbuzení zájmu o téma, motivace (5 minut)

  • Hodinu začneme otázkami, konkrétní odpovědi se žáci dozví v dalším průběhu vyučovací hodiny.
    • Jaký byl nejmenší rozdíl v hlasech kandidátů do senátu v těchto volbách? V dřívějších volbách?
    • Kolik hlasů by mohlo stačit na změnu složení zastupitelstva?
    • Má smysl kroužkovat kandidáty na kandidátkách?
    • Dostane se do krajského zastupitelstva každá strana, která v kraji kandiduje?
    • Má smysl volit malé strany?
    • Sdělíme žákům, že odpovědi na otázky dostanou při doplňování přiloženého pracovního listu.

 

2.       Většinový a poměrný volební systém – vzorové příklady (10 min)

  • Většinový volební systém se používá pro volbu senátorů a nově prezidenta republiky. Pro zisk mandátu je nutné získat nadpoloviční většinu odevzdaných platných hlasů, pokud ji žádný z kandidátů nezíská, koná se druhé kolo, do kterého postupují dva kandidáti s nejvyšším získaným počtem hlasů. Vítězí ten, který v druhém kole získá více hlasů.
    • Nejnižší rozdíl v 2. kole senátních voleb (2012) byl 737 hlasů v okrese Domažlice.  Pro postoupení do druhého kola chybělo např. v okrese Praha 2 třetímu kandidátovi pouze 98 hlasů, v Chomutově 143 hlasů, ve Svitavách 173 hlasů, v Praze 8 198 hlasů. V roce 2006 získal senátorské křeslo Petr Pithart v Chrudimi rozdílem pouhých 24 hlasů.
  • Poměrný volební systém využívá pro volbu do krajských zastupitelstev d´Hondtovu metodu s volebními děliteli 1,42, 2, 3, 4 atd. Vzorový příklad přepočtu hlasů na mandáty je uvedený  v pracovním listu. Strana musí získat nejméně 5 % odevzdaných platných hlasů, aby byla zařazena k přidělování mandátů. Pro změnu pořadí na kandidátce potřebuje kandidát získat alespoň 5 % preferenčních hlasů z počtu hlasovacích lístků odevzdaných pro danou stranu.
  • Zeptáme se žáků, jaký význam může mít stanovení minimální 5% hranice (poměrný volební systém umožňuje reprezentaci více stran současně, na druhou stranu větší pluralita náozrů snižuje efektivitu instituce i jednání a dosažení shody; 5% klauzule je většinovým prvkem, který posiluje velké strany a tím napomáhá efektivitě řízení instituce).

 

 3.       Volební příklady k dopočítání – pracovní list (15 min)

  • Podle vzorového příkladu 1 v pracovním listu necháme žáky vypočítat příklad 2. Správné řešení: strana B získá celkem 3 mandáty, strana A 1 mandát, strana C a D žádný. Straně C chyběly pro zisk mandátu 3 hlasy.
  • V příkladu 3 s žáky procvičíme procenta, dopočítáme procentuelní rozdělení mandátů v krajském zastupitelstvu kraje Vysočina. Správné výsledky: ČSSD 38 %, KSČM 24 %, KDU-ČSL 16 %, ODS 11 %, Pro Vysočinu 7 % a TOP 09 a Starostové pro Vysočinu 4 %. Upozorníme na fakt, že nejsilnější strany v přepočtu na mandáty posílí poměrově mnohem více, než strany malé. Na rozdíl od voleb do Senátu je tedy vhodné zvažovat, zda námi volená strana má šanci se do zastupitelstva dostat. Čím více hlasů propadne volbou stran, které nepřekročí 5% hranici, tím více posílí strany s velkým ziskem hlasů. (TOP 09 a Starostové pro Vys. by se do zastupitelstva nedostala, pokud by získala o 98 hlasů méně.) Zdůrazníme, že každý hlas může být ten rozhodující a ovlivnit celkový výsledek.

 

 4.       Různé možnosti interpretace výsledků a závěr (15 min)

  • Promítneme (ukážeme) žákům mapu České republiky barevně rozdělenou podle vítězných stran v krajích v roce 2008 a z roku 2012. Necháme je podle vítězných stran v krajích výsledky interpretovat, dělá to tak ostatně i ČSSD, která v součtu získala největší procento hlasů. Následně necháme žáky doplnit příklad 4 v pracovním listu – je ČSSD opravdu vítězem voleb ve srovnání s rokem 2008? Obhájila svůj 4 roky starý úspěch? Která strana byla podle zisku mandátů nejúspěšnější?
  • Dalším možným kritériem k posouzení úspěšnosti stran ve volbách je srovnání celkového obdrženého počtu hlasů voličů pro pravicové a pro levicové strany. Kromě Plzeňského kraje ztratily hlasy obě dvě skupiny, tím, kdo získal oproti roku 2008 nejvíce hlasů navíc jsou malé neparlamentní strany a uskupení – v roce 2008 získaly 15,7 % odevzdaných hlasů, v roce 2012 získaly 36,8 % hlasů. (zdroj: http://databoutique.cz/post/33572305479/jak-vlastne-take-dopadly-volby)
  • Vyučovací hodinu se žáky shrneme zopakováním hlavních rozdílů mezi většinovým a poměrným volebním systémem. Metodou volného psaní je necháme shrnout vlastní názor začínající slovy „Až budu moct, (ne)půjdu k volbám, protože…“
Hodnocení

Hodnotíme snahu žáků při doplňování pracovního listu, jejich zapojení do diskuze a snahu přemýšlet nad problematikou voleb.


Klíčová slova

demokracie, lokální dimenze, Učím s RESPEKTem, veřejné instituce



Přiložené soubory:
lekce_volebni system_prac list.docx  
lekce_volebni_system_prac_list.pdf  
lekce_volebni_system_mapy.pdf  



Autor: Iva Tajšlová, COV


Diskuze:


Opiště kód z obrázku Captcha Image Načíst nový obrázek

Ještě nikdo nevložil žádný příspěvek, buďte první.